Ohňostroj na svatbě byl můj nápad a Vojtu naštěstí nenapadlo mi ho zakazovat. Dokonce byl i tak hodný, že neřekl, že si myslí, že je to zbytečnost, i když to na něm bylo zezačátku vidět. A ani v momentě, kdy se svatební rozpočet navyšoval a navyšoval, neřekl, že bychom se na to měli vykašlat. I já jsem zprvu váhala, když jsem si začala zjišťovat běžné ceny profesionálního ohňostroje. A raději jsem nechtěla žádný než nějaký úplně obyčejný, jako má každý druhý na silvestra.

Dostala jsem například kontakt na člověka přímo z regionu, který by nám zařídil úžasný ohňostroj přímo na míru i s hudbou, a kalkulace od něj vycházela zhruba na patnáct tisíc za tři minuty ohňostroje. A tak jsem pořád váhala. Jenže asi dva měsíce před svatbou mi to přeci jen nedalo a začala jsem se o ohňostroj znova intenzivně zajímat. Přišel na řadu Google a – už ani nevím přes co – proklikala jsem se nakonec na konkrétní stránku s ohňostroji, které si člověk koupí v krabici „hotové“ a musí si je sám odpálit, nicméně cena je výrazně příznivější než u ohňostroje s obsluhou. Jenže přišlo další dilema. Takových ohňostrojů prodávají stovky, od nejmenších a nejobyčejnějších, až po ty největší, složené z několika dílů. A kdo se v tom má vyznat a vybrat takový, aby byl přesně podle jeho představ?

Nicméně nedalo se svítit a já se tak během dne stala doslova odborníkem na ohňostroje. Naučila jsem se už podle názvu rozlišovat různé parametry a efekty, a taky hodně pomohlo to, že na stránce bylo ke každému ohňostroji přiloženo video s celým jeho průběhem. Po důkladné úvaze tedy mezi zhruba padesáti různými velkými – tzv. složenými – ohňostroji zvítězil jeden, který jsem hned objednala. Kurýr mi „balíček“ přivezl do práce, a skoro s ním nedošel ani do kanceláře, protože objemná krabice vážila přes dvacet kilo. Sice mě to trochu zaskočilo, ale žádná váha nás v tu chvíli od našeho svatebního ohňostroje už nemohla oddělit.

S městským úřadem v Broumově jsem vše ohledně ohňostroje vyjednala, prakticky jediná podmínka byla, že ho musíme zvládnout odpálit do deseti hodin, jelikož pak je noční klid. Respektive, ani později by to jim osobně nijak zvlášť nevadilo, ale jen do doby, než by si na nás někdo z okolních domů stěžoval. Tím, že už v 10 hodin bude uprostřed léta dostatečná tma, jsme si sice nebyli úplně jisti, ale počítali jsme tak nějak s tím, že ani za šera by to nebyl problém. Stejně tak jednoduché bylo dojednat ohňostroj s klášterem. Tam sice žádný ohňostroj ještě nepamatovali, ale i tak vše bez problémů povolili, a dokonce nám pomohli vybrat vhodné místo v klášterní zahradě, odkud můžeme celou krabici odpálit.

A kdyby se něco zvrtlo, Vojta se těšil, že se alespoň zapíšeme do historie a bude se o nás vyprávět na budoucím prohlídkovém okruhu „Zkáza broumovského kláštera“. „Dobrý den, milí návštěvníci, a vítejte v ruinách kdysi nádherného kláštera řádu sv. Benedikta. Klášter přežil husitské obléhání, pobyt vojsk za třicetileté války, dvojí přechod fronty během druhé světové války a čtyřicet let chátrání v dobách komunismu, aby se mu stal osudným ohňostroj 14. července 2018.“

Jediné, co bylo kromě dalších převozů těžkého balíku (z Prahy do Svatoňovic a odtamtud do Broumova) třeba vyřešit, tak zůstalo, kdo ohňostroj nakonec odpálí. Domluvu s nějakou pověřenou osobou jsem pořád odkládala a odkládala, až to nakonec zůstalo jednou z věcí, které se během svatebního dne vyřešily samy. O půl desáté večer jsme tak pověřili mého taťku a kamaráda, kteří ještě s Vojtou došli vše připravit. Zbytečně jsem si tak s tím dělala hlavu. Dopadlo to perfektně a na jedno zapálení následoval pětiminutový parádní ohňostroj! 

Ona to z mojí strany byla zároveň taková trochu taktická věc. Dostatečně dlouho a výrazně promovaný ohňostroj totiž přiměl rodiny s dětmi, které by se už jinak vypravily domů, aby na svatbě minimálně do těch deseti večer zůstaly. Protože nedovedu si představit rodiče, kteří by ohňostroj natěšenému dítěti upřeli. Zvlášť, když ho natěšenému potomkovi dostatečně vychválíte předem 😉