Mít budoucí ženu, která má o podobě své svatby jasno, je pro ženicha požehnání. Nemusí prakticky nic vymýšlet a ve většině případů se tak vyhne riziku, že s věcí, kterou vymyslí, budoucí nevěsta nebude souhlasit. Zároveň je ovšem v očích nevěsty postaven do role toho, který ví o všech záležitostech kolem svatby vše, co ví ona, a o všem má stejně jasnou představu.

Zákonitě se tak dříve či později během příprav dostane do situace, kdy se prostě na něco musí zeptat. Většinou ženich představu má a potřebuje se pouze ujistit, že danou věc vykonává správně, tedy přesně tak, jak ji zamýšlí nevěsta. A v tu chvíli se musí naučit rozklíčovat různé druhy nevěstiných odpovědí.

Ono něco podobného platí téměř univerzálně, ovšem v předsvatebním období je třeba na podobné šifrování odpovědí dávat pozor dvojnásob.

Nejzákladnější otázkou směrem k zaneprázdněné nevěstě během příprav je prosté „můžu ti s něčím pomoct?“ Na tuto otázku se většinou ženichovi dostane prosté odpovědi „ne“, která znamená „ano“, ale činnost, se kterou je momentálně potřeba pomoct, má ženich identifikovat sám a bez doplňujících otázek.

Případně může následovat odpověď „teď ne“, která znamená „teď ano“, ovšem s tím, že otázka měla přijít podstatně dříve.

Pak jsou zde ovšem i mnohem konkrétnější otázky typu „na stoly patří ty mašle champagne?“ (ne, že by snad ženich rozeznal barvu champagne, ovšem byl o jejích specifikách několikrát náležitě poučen). Na takto konkrétní otázku se může ženichovi dostat hned několik typů odpovědi:

„Ne-é.“ Případně o něco jasnější „Ne-é asi.“ Nosové „en“ v tomto případě následuje stoupající protažené dlouhé „é“. Znamená „ano“ a taky „jak se na takovou jasnou věc vůbec můžeš ptát?“ Částici „asi“ použije budoucí nevěsta, je-li v dobré náladě a má vůli budoucímu ženichovi luštění významu odpovědi usnadnit.

„Ne.“ Krátké a úsečné, většinou jej od položené otázky odděluje krátká pauza. Znamená „ano“ a obsahuje v sobě zároveň výtku, proč už ona věc dávno není hotová.

„Dělej, jak myslíš,“ případně „dělej si, co chceš“. Znamená „dělej, jak myslím já,“ případně „dělej, co chci já“. Jak myslím já a co chci já máš dávno vědět, hlavně se na to neptej.

„Jo.“ Znamená „ne“, ale nevěsta zrovna myslí na něco jiného, neví, na co přesně se ženich ptá, a chce ho mít z krku. To ovšem ženich neví, na stoly dá mašle v barvě champagne a nevěsta je následně všechny musí sundat a nahradit jinými, protože ženich nic neudělá správně.

V případech extrémního soustředění nevěsty na jinou činnost pak na otázku „na stoly patří ty mašle champagne?“ může přijít taky odpověď „šest“, „je v autě“, „dozadu“, „kup jich radši víc“ nebo „kafe už jsem měla“. Taková odpověď indikuje, že se ženich může v klidu odebrat ochutnávat svatební koláče a vrátit se o něco později.

Jakmile se ale vrátí, dostane vynadáno, že ty bíle mašle ještě nejsou na stolech.