Hlavní svatební šaty jsem tedy měla, visely doma v šatně na dveřích a spokojeně svou vahou likvidovaly jedno ramínko za druhým. Pořád tu ale byly ještě ty na převlečení (ideálně už od prvního tance, protože se šaty na obřad bylo skoro nereálné se normálně hýbat, natož tančit). Měla jsem onu repliku druhých šatů Kate Middleton, které se mi pořád líbily a pořád splňovaly podmínku, že ani druhé šaty nesmí být nijak obyčejné, nevýrazné, nebo prostě jenom „malé“.

Jenže stejně jako hlavní šaty od Pronovias, i ty druhé bylo potřeba zúžit (ne, že bych snad nějak moc zhubla, ale jak už jsem psala, byly větší už ve chvíli, kdy jsem je kupovala). Čekala jsem proto asi do května, kdy už jsem ale začala být docela nervózní, protože v krejčovském salonu, kde jsem si chtěla domluvit schůzku a dát tam oboje šaty na přešití, mi asi dva týdny vůbec nezvedali telefon. Jiné švadleny se zase při telefonickém popisu šatů zalekly a s tím, že „to je na předělání celého korzetu“ mi nakonec řekly, že na něco takového nemají čas. Nakonec jsem si vydedukovala, že když v Adině úplně běžně přešívají šaty, byť jsou jen na půjčení, mohlo by to jít i s těmi mými, ačkoli jsem si je už koupila. Hbitě jsem se tam objednala, samozřejmě, že to šlo, a pár dní na to už jsem tam měla šaty dovézt.

V pět hodin odpoledne jsem měla být v Letňanech, s tím, že v šest v Adině zavírají. Vojta mi slíbil, že mě tam zase odveze, jenže jel přes celou Prahu autem, v odpolední špičce, což znamenalo, že už v Holešovicích mě nabíral s dvacetiminutovým zpožděním. A další jsme nabrali na cestě. Sice jsem do Adiny pořád volala a omlouvala se, že hned dorazím, ale stejně jsem byla pesimistická, že za těch pár minut, které zbydou do konce otevírací doby, nestihnu šaty ani obléct (natož pak oboje) a nestihne se všechno naměřit a probrat tak, jak jsem chtěla. Takže jsem se už v autě rozbrečela, s pláčem dorazila i do Adiny a Vojtu naštvaně nechala čekat v autě. V Adině mě ale hned uklidnili, že se nic neděje, dostala jsem pití (asi si už představovali, že jim jdu ty šaty s brekem vrátit, že mě snoubenec opustil), a díky tomu, že jsem dorazila později, měla asistentka, která se mi měla původně věnovat, už jinou práci, a tak se mi zase věnovala „moje“ paní Maruška! Nic lepšího mě nemohlo potkat. Když jsem ještě musela volat Vojtovi, aby mi donesl z auta lodičky, které jsem si tam ve spěchu zapomněla (a ke zkoušení šatů je samozřejmě potřebovala), tak se asistentka zase postarala, aby mě náhodou neviděl, a botky od něj včas přebrala. Otevírací dobu jsme sice trochu přešvihli, ale já jen zírala, jak všechno odsýpalo. V mžiku jsem měla na obou šatech spoustu špendlíků, a dodneška jsem ráda za to, že jsem nakonec řekla, aby se pas zabral ještě víc, než by měl. Protože před svatbou mi s mojí nervozitou rozhodně žádné přejídání nehrozilo.

Na zkoušku jsem měla přijít za čtrnáct dní, ale vůbec jsem netušila, že bych si ty šaty mohla rovnou taky odnést. Takže jsem s klidem vyrazila autobusem a našla tam šaty upravené, dokonce i kompletně vyčištěné. Jen jsem si je zkusila, znovu se trochu našpendlíkovaly, paní Maruška si je odnesla, a než jsem dopila kávu, měla jsem oboje šaty zpátky s tím, že jsou hotové. Pod druhé šaty mi paní Maruška dokonce vymyslela další spodničku, se kterou vypadaly ještě o něco lépe. Byla jsem jak v Jiříkově vidění z takové úžasné péče, která navíc celá komplet stála jen dva tisíce korun. Ze salonu jsem odcházela (opět) úplně nadšená, s tím, že mám konečně oboje šaty kompletně připravené na svatební den, a ani jsem tak nevnímala, že ten šíleně těžký neforemný vak povezu zpátky zase autobusem. Nějak jsem se dovznášela až do Holešovic a šaty ještě na pár dní před odvozem do Svatoňovic zahákla zase za dveře šatny.

Nejúžasnější na tom ale je, že jsem cítila, že to je prostě všechno správně. Že to je tak, jak má. mělo to tak být. Ani na chvilku jsem od té doby ohledně šatů ničeho nezalitovala. I teď bych brala úplně ty samé, stejně tak jako ty druhé. Koneckonců jsem už tehdy, před sedmi lety, věděla, proč je objednávám. I když to původně bylo jen tak ze zvědavosti a co kdyby někdy, náhodou…

Druhá část článku o svatebních šatech zde

První část článku o svatebních šatech zde