Zasnoubit se je jedna věc. Vybrat místo druhá. Zvolit termín třetí. Říct to těm, se kterými se běžně vídáte… Zhruba tak šestnáctá, sedmnáctá. A ta osmnáctá je, jak to dát vědět všem ostatním, zvlášť, když plánujete pozvat na dvě stě lidí. Protože právě ta vaše svatba si přeci zaslouží to nejoriginálnější oznámení, ten nejmodernější web, tu nejelegantnější výzdobu nebo ty nejkrásnější fotky. To dá přece rozum… 

Svatební web

Začnu nejdříve svatebním webem. Toho se zhostil Vojta, jako ten marketingově zkušenější z nás dvou, a zhostil se toho asi nejlíp, jak jen to šlo. Sice programoval v podstatě poprvé, a tak neváhal koupit předpřipravenou (nicméně opravdu hezkou) grafickou šablonu, ale za běhu se naučil upravovat HTML kódy a pracovat s nimi tak, aby se nám na web vlezlo vše, co jsme chtěli. Mimochodem, můžete se podívat sami na www.janaavojta.cz, těch pár set korun ročně za doménu a webhosting investujeme i dál, abychom svůj svatební web udrželi při životě.

Úprava stránky tak, aby fungovala přesně podle našich představ, bylo ale asi jediné, co Vojtu občas trochu zdrželo. Jakmile šlo o obsah, tak byl jako ryba ve vodě. Koneckonců, psaním textů se taky živí. U přípravy mě tak vlastně vůbec nebylo potřeba, pouze jsem intervenovala za víc a víc fotek v galerii, která ukazovala naše výlety od chvíle, kdy jsme se zasnoubili. Kromě ní webu samozřejmě dominovalo datum a místo naší svatby, zapomenout jsme nesměli ani na program celého dne a adresy míst, kde se vše bude odehrávat, na naše „medailonky“ a na příběh celého našeho seznámení, které Vojta pojal opravdu hodně kreativně. Zároveň jsme pro svatební hosty připojili i malého průvodce po okolí, protože Broumovsko je nádherný kraj, který pohříchu zná jen málokdo.

Co jsme naopak nedělali, byl formulář na potvrzení účasti, který je součástí spousty svatebních webů, protože jsme se snažili všechny hosty pozvat osobně a objížděli je s oznámením a se svatebními koláčky. Zároveň jsme na web neumísťovali seznam svatebních darů, které by si hosté mohli „rezervovat“. Jednak nám to s Vojtou nepřišlo úplně šťastné, mít svatební dary řešeny takto „technicky“, a jednak bychom ani tolik konkrétních darů nevymysleli. Na web jsme tak umístili jen krátký textík, který říkal, že budeme rádi za jakýkoli finanční příspěvek do společného života nebo za jakoukoli maličkost třeba na naše cesty.  

Svatební oznámení

Web vytvořil pěkný doplněk, kde se hosté mohli dozvědět vše potřebné, nemohl ale samozřejmě nahradit klasické svatební oznámení. Pro nás tvořilo oznámení základ veškeré budoucí grafiky pro všechny další tiskoviny ke svatbě a pravdou je, že jsme si s ním i díky tomu dost nalámali hlavu. Oba jsme hledali různé inspirace, ty si pak ukládali a navzájem je diskutovali. Skvělé bylo, že se naše představy docela shodovaly. Ani jeden z nás nechtěl oznámení z nějakého vzorníku, a rozhodně ne takové to klasické, s fotkou, s holubicemi (ty já nesnáším), s prstýnky, zlatým rámečkem nebo s nějakými citáty. Chtěli jsme originální moderní oznámení, které by ale zase nebylo příliš minimalistické nebo moc přírodní (což teď má skoro každý). Největší inspirací nám byly desítky, možná stovky různých sekcí na Pinterestu a podobných serverech, kde jsme vždy narazili třeba jen na malý detail, který se nám líbil.

Zároveň jsme chtěli oznámení na větší kartičce, jen z jedné strany. Bylo to z důvodu snazšího vytištění než u různě překládaných oznámení, a taky z důvodu, že složitější oznámení si nelze ani dobře vystavit. Jen máloco nás těšilo víc, než když jsme před svatbou k někomu přijeli a viděli naše oznámení třeba na lednici. Výslednou podobu jsme si tak složili podle zhruba trojice vzorů, které jsme chtěli nakombinovat, a Vojtův známý grafik nám z toho poskládal to nejkrásnější oznámení na světě!

Náročnější byl výběr vhodného textu. Toho jednoho jediného, který oznamuje samotnou událost (protože naše jména, datum, místo a odkaz na svatební web byly jasné). Nad čím jsme tedy přemýšleli a proč jsme to (ne)zvolili?

Jana Vítová a Vojtěch Raiman vám oznamují, že se budou brát …“ Brát? Beru si tašku na nákup nebo možná tak provaz a jdu se zastřelit do rybníka.

Jana Vítová a Vojtěch Raiman si řeknou své ano…“ Nechtěli jsme propagovat žádné politické hnutí, a navíc my si řekli celý dlouhý slib a následně „ano“ hned třikrát.

Jana Vítová a Vojtěch Raiman vykročí na společnou cestu životem…“ To už se jaksi stalo o něco dřív, ne?

Jana Vítová a Vojtěch Raiman spolu vstoupí do svazku manželského…“ Což je pro změnu formulace vhodná možná tak do obecní kroniky, ale ne na něco, co má být aspoň trochu emotivní. 

Tak tohle jsou přesně ty námi nejvíce kritizované příklady. A do stejné kategorie spadla oznámení rádoby humorná, myslivecká, hasičská, sportovní, středověká a další. Proto jsme zůstali u poměrně prostého „si vám dovolují oznámit, že se blíží jejich svatební den.“ Není v tom nic navíc a je v tom všechno, co potřebujete vědět. Navíc je to dostatečně obecné a nijak závazné, svatební oznámení jsme totiž posílali i těm, které jsme na obřad a hostinu přímo nezvali.

Když jsme tedy měli hotový text, Vojta vše domluvil se zmiňovaným kolegou grafikem (který byl následně se svou přítelkyní také jedním z hostů na svatbě) a oznámení včetně doplňkových kartiček s pozváním ke svatebnímu stolu (které dostali ti, které jsme zvali na obřad a hostinu) byly na světě. Tedy prozatím elektronicky. Vojta s nimi pak zajel do tiskárny, se kterou byl spřízněný rovněž díky své práci, vybrat gramáž a barvu papíru. Nechala jsem to taky úplně na něm (což byla v rámci svatební přípravy výjimka a byl z toho docela nesvůj), a i když bych nakonec možná zvolila papír o něco světlejší, nic jsem neříkala. Když jsem oznámení poprvé dostala do ruky, byla jsem nadmíru spokojená tak jako tak. 

Kvůli netradičnímu rozměru se sice špatně sháněly obálky, které nakonec s varvou oznámení úplně neladily (obálky byly krémově žluté, zatímco barva oznámení byla spíše okrová), ale byli jsme rádi, že jsme alespoň nějaké měli. Kdo je bude nadepisovat, bylo jasné od začátku, protože já škrábu jako doktor s dvacetiletou praxí, zatímco Vojta má krásný rukopis. Tohle je u nás tak trochu naopak.

Grafik nám ve stejném stylu vytvořil (později před svatbou) ještě svatební menu, nápojový lístek, etikety na svatební vína, jmenovky na stoly, program dne, zasedací pořádek nebo kartičky se jmény na stoly a štítky s piktogramy měst, které určovaly jednotlivé sekce na hostině pro lepší orientaci (stoly jsme nečíslovali, ale pojmenovali po vybraných světových velkoměstech). I pro zbývající tiskoviny, které už jsme si dělali sami, jsme si s původní grafikou a fontem krásně vystačili. 

Svatební oznámení
Kartička ke svatebnímu oznámení
Timeline svatebního dne
Jmenovky na svatební stůl
Svatební etikety na víno
Svatební menu a nápojový lístek (pardon za tu nohu 😀 )
Zasedací pořádek

Fotografové a kameramani

Díky Vojtovi také odpadla starost se sháněním fotografa a kameramana. Oslovil své kamarády – dva fotografy a dva kameramany fotbalové Slavie. V tomhle jsem mu naprosto důvěřovala a nesmírně mi ulehčilo, že jsem tuhle poměrně důležitou věc mohla úplně pustit z hlavy. Fotografové Martin a Honza Malí se sice přímo na svatby tak úplně nespecializují, jsou to ale absolutní profíci, možná jedni z nejlepších u náš, a ze známosti nám na to kývli. Vojta se trochu bál, protože věděl, jak jsem na věci kolem svatby náročná, ale po nesmírně podnětné a příjemné schůzce se všemi (včetně kameramana Petra) jsem byla naprosto nadšená a byla jsem si jistá, že lepší to snad ani být nemůže.

Akorát jsme tím trochu zavařili Slavii, protože ve stejné době byli její fotbalisté na soustředění v Rakousku, a právě v den naší svatby hráli zápas s Rapidem Vídeň. Tiskový mluvčí Slavie si tak Vojtovi stěžoval, že na zápas nemá žádného fotografa, žádné video a skoro nikoho na sociální sítě, protože ti všichni byli v Broumově, ale nakonec se to nějak zařídilo a spíš ho asi mrzelo, že byl ve výsledku jediný, kdo na svatbu nemohl kvůli práci přijet.

Co se týče takzvaného předsvatebního focení, které někdy snoubenci využívají, aby si s fotografem ujasnili, jak by co mělo vypadat, tak to jsme my vynechali. Nehledě na to, že jsme nechtěli dál zatěžovat už tak nesmírně vytížené fotografy, u kterých jsme byli opravdu vděční, že na svatbu přijedou. Jedna schůzka bohatě postačila a pak už jsme to ponechali na nich. A úžasný výsledek? Ten vidíte skoro v každém mém příspěvku tady na blogu…