Svatba je prostě ten největší den v životě nevěsty (a snad i ženicha, ale tenhle článek o něm vůbec není). Promoci může mít člověk klidně pětkrát, na ples může jít dvacetkrát za sezónu, do divadla každý druhý den. Ale svatbu, tu má – pokud je všechno tak, jak má být – prostě jednom jednu. A tak na ni chce i dobře vypadat.

Co dobře? Nejlíp v životě!

Líčení a účes proto mají v přípravě svatby obrovsky důležité místo. Já jsem naštěstí obojí začala řešit poměrně včas a měla jsem taky poměrně jasnou představu, jak by obojí mělo vypadat. Jasně, sehnat někoho, kdo vás nalíčí nebo učeše není zas tak složité, jako sehnat místo na svatbu o téměř dvou stech hostech nebo catering, který vám ty hosty nasytí. Ale stejně… Mně už se snad deset let o vlasy stará známá v Trutnově, což je tedy o něco méně pohodlné od chvíle, kdy bydlím v Praze, ale vždycky se to snažím skloubit s naší návštěvou rodičů v mých rodných Malých Svatoňovic, většinou tedy v sobotu dopoledne. Rozhodně mi to ale za tu trochu cestování navíc stojí a kadeřnici Hanku bych nevyměnila za nic na světě.

Samozřejmě, že jsme můj potenciální svatební účes probíraly ještě daleko dřív, než jsem vůbec byla zasnoubená (ta návštěva přeci jen chvilku trvá a probere se během ní první poslední, vždyť to určitě znáte). Ani v případě vlasů jsem neupustila od inspirace Kate Middleton, jen jsem nechtěla tak úplně kopírovat její svatební účes, a to z prostého důvodu, že zkrátka nemám tolik vlasů a nenechávám si je narůst tak dlouhé jako ona. V polorozpuštěných vlasech, které Kate zvolila právě jako svůj svatební účes, navíc já osobně vypadám jako šimpanz. Nechala jsem se naopak inspirovat spodním drdolem, který vévodkyně často volí na společenské události.

Vždycky, když jsem tedy po zásnubách šla k Hance na klasické stříhání a barvení vlasů, rovnou jsme zkusily taky nějakou z verzí účesu a postupně ho pak ladily a zkoušely, na závěr třeba i se závojem. Vůbec nevím, jak bych to udělala, kdybych měla šaty a závoj jenom půjčené a tyhle zkoušky – pro mě docela zásadní – by se tak nemohly vůbec odehrát. Přece jenom závoj, který měří přes tři metry, ten nedrží na hlavě jen tak… Poslední zkoušku účesu jsem měla týden před svatbou, kdy jsme taky rovnou udělaly i poslední barvení. A věděla jsem, že všechno dobře dopadne. Účes jsem rovnou i zaplatila, abych to pak v den svatby mohla úplně pustit z hlavy.

Svou pleť jsem na svatbu dlouho připravovala. Od začátku vysoké školy používám kvalitní krémy a další přípravky a mám zaběhlý konstantní make-up, ve kterém už mám takový grif, že jsem schopná se ráno kompletně nalíčit do deseti minut (ne, že bych se chtěla chlubit, ale kdo z vás to má?). A tím, že jsem si už tehdy zavedla rutinu péče o pleť, nedělala jsem teď skoro žádné změny, pouze jsem začala používat ještě lepší luxusní kaviárový pleťový krém (dovezl mi ho Vojta z Kazachstánu k Vánocům a lepší snad na světě neexistuje). Ten jsem kombinovala s dalšími krémy a bio olejíčky, o důkladném čištění pleti snad ani nemusím mluvit. V téměř devětadvaceti letech jsem na čele neměla jedinou vrásku, a to vše jen díky pár desítkám minut stráveným denně péčí o pleť, důsledným odličováním a dalším čištěním a používáním kvalitní kosmetiky. Kamarádka, která mi dělala svatební make-up, moji pleť taky ocenila hned při první schůzce.

Na make-up jsem s kamarádkou udělala takový barter, kdy jsem jí a jejímu příteli pomohla se smlouvami při koupi domu a ona mi na oplátku slíbila právě nalíčení ve svatební den. Oba byli zároveň svatebními hosty, a tak kvůli mně Verča ani nemusela nikam speciálně jezdit. Zkoušky nicméně už byly složitější. Před svatbou jsem absolvovala dvě, a při té první jsme zjistily, že klasický něžný nevěstovský make-up vůbec není pro mě. Běžně používám výraznější líčení a bez černě orámovaných očí a výrazného obočí jsem si připadala skoro jako nahá. Mé mladší já totiž v pubertě udělalo nedobré rozhodnutí a vytrhalo si obočí do užší linky s tím, že to kdyžtak doroste. Obočí nedorostlo a já si tak časem našla způsob, jak ho domalovat tak, aby vypadalo hustší a výraznější. Tahle nabytá zkušenost se ovšem už složitě vysvětluje někomu jinému…

I přes to jsem si první zkoušku make-upu ohromně užila, už jen proto, že jsme si s Verčou skvěle popovídaly, ale taky proto, že jsem se celý ten den těšila na přímý přenos královské svatby prince Harryho a Meghan Markle. Meghan mi je jen pramálo sympatická, a přestože mě její svatební šaty, účes, make-up i květina docela zklamaly, stejně jsem i tuhle svatbu doslova hltala. Akorát to tak vyšlo, že jsem přišla ze zkoušky a Vojta už měl doma naladěný přenos, který právě začal. Líčení se mi líbilo, ale na druhý pohled – necítila bych se svá. Bylo prostě výrazně jiné, než je u mě obvyklé (a nutno dodat, že to samé řekl po chvíli i Vojta). A i proto jsem si domluvila zkoušku druhou.

Na tu už jsem byla připravená a ujistila Verču, že se výraznějšího líčení skutečně nemusí bát. Kroutila sice hlavou, že už to teda skutečně není svatební, ale vyloženě večerní líčení, ale zkusila to. A já přesně věděla, že to takhle chci, že se takhle budu opravdu cítit jako já. A abych měla obočí přesně takové, jaké chci, zvolily jsme kompromisní řešení, a to, že si ho nejdříve předmaluju sama. Opět se ukázalo, že je nejlepší otevřeně říct, když něco není úplně přesně podle vašich představ, a to i přesto, že vám odborník říká opak (ona občas ta vaše představa ani nejde úplně vysvětlit a výsledný efekt je tak na další debatě a dalším ladění). Vždycky je lepší se ozvat a rozumně se domluvit. Protože o nevěstu tu jde především, ne? Na svatební ráno jsem tak byla poctivě připravena se svou oblíbenou tužkou na oči… A taky tak trochu tajně i se svojí vlastní řasenkou.

Co je u mě ale naopak hodně velký kříž, to jsou nehty. Nikdy nebyly nijak moc kvalitní a vždycky se hodně třepily. Kdysi jsem nosila i gelové, ale ty se vždycky zlomily dřív, než jsem vůbec začala plánovat další termín manikúry. Nehty si musím lakovat zhruba každý druhý nebo třetí den, protože ani ten lak mi na nich dlouho nevydrží. V lékárně jsem si tak nějaký čas před svatbou koupila speciální pilulky, které to měly změnit – čtyřměsíční kůru, tak akorát, aby to do svatby vyšlo. Brala jsem je poctivě každý den, ale skutečné výsledky jsem moc neviděla. Chvíli už to vypadalo nadějně, ale při vytváření svatebních dekorací a práci s nejrůznějšími špendlíky, nožíky, papíry, látkami a rostlinami dostávaly nehty stejně tak zabrat, že jsem se děsila, jak budou vypadat po posledním týdnu intenzivních svatebních příprav.

Rozhodně jsem věděla, že po tom všem nebudou nijak dlouhé a ani ta nejlepší péče jim neprospěje natolik, aby vyrovnala to, čím je zatěžuju já. V květnu jsem tak chvíli googlila a na den před svatbou si předběžně domluvila manikúru, a to přímo v Broumově, shodou okolností hned vedle domu, kde jsme byli na svatební noc ubytováni. Majitelku salonu jsem předtím nikdy neviděla, ale po telefonu zněla nesmírně příjemně. Později jsme se domluvily konkrétněji, že si na mě prostě vyčlení celý večer den před svatbou, s tím, že se až na místě rozhodnu, co přesně budu potřebovat. Bylo to úžasné rozhodnutí a po tom všem stresu s přípravami skvělé uvolnění. Ale o tom víc opět v nějakém dalším článku.