Po kapitolách o svatebních šatech (tady, tu a ještě tadyhlenc) přišla řada i na další – o něco menší – věci, které jsem během svého svatebního dne měla na sobě. Všechny svatební doplňky!

Botky od rána až do půlnoci
Svatební boty jsem vybírala poměrně dlouho. Samozřejmě ty vysněné byly ikonické bílé Hangisi od Manolo Blahnika (bílá verze bot proslavených Sexem ve městě), nebo o něco dostupnější Abel od Jimmy Choo. Nicméně snad ještě hezčí jsem nakonec našla na ZOOTu od britské značky Deanna Dune London: saténové, v barvě champagne a s přezkou stejně tak, jako mají Hangisi i Abel. Pořád jsem ale váhala, protože mi připadaly dost drahé, a hlavně jsem věděla, že přímo v Anglii jsou levnější. V lednu jsme letěli do Liverpoolu, tak jsem řekla, že s nákupem počkám ještě tam. Jenže v prodejně v Liverpoolu ani ve vedlejším Manchesteru přesně tyhle lodičky neměli a žádné jiné se mi prostě nelíbily. Nezbývalo tak, než se vrátit do Čech a botky koupit přes ZOOT. Nakonec to ale dopadlo stejně jako se šaty: v ničem bych své svatební botky neměnila! Byly úžasně pohodlné a celý svatební den jsem s nimi v různém terénu v pohodě zvládla. Chvíli po půlnoci jsem je sice sundala, když už bych nožky měla unavené v jakýchkoli botách, ale pod šaty ani nebylo vidět, že jsem ten zbytek svatby strávila bosky. Lodičky dostaly pořádně zabrat a je možné, že už si je na sebe ani nikdy nevezmu, protože je budu chtít uchovat tak, jak jsou, ale lepší prostě být nemohly!

Korunka. Nebo radši dvě
K závoji jsem jednoznačně chtěla korunku do vlasů. Opět po vzoru Kate, to je jasné, ale i proto, že je to u nás pořád poměrně neobvyklé. Navíc mi závoj jen sám o sobě připadal jako ozdoba chudý (i když ten můj měřil přes tři metry a byl bohatě zdobený krajkou). A v souladu se stylem svatby jsem do vlasů rozhodně nechtěla cpát nějaké květiny. Skončilo to tak, že jsem korunek objednala hned několik, a to i přesto, že se v Česku taková, jakou jsem chtěla (tedy aspoň trochu vkusná), sehnat snad ani nedá (a možná i proto zdejší nevěsty korunky většinou jako ozdobu do vlasů nevolí, protože připomínají takové ty rádoby korunky z tanečních). Trochu jsem ale zaexperimentovala na Aliexpressu, začala těmi levnějšími, a čekala jsem, která bude ta pravá. Nakonec jsem se rozhodla pro třetí a čtvrtou. Ta, která přišla jako úplně poslední, nejkrásnější, v částečně krémové barvě, s lístky a perličkami, byla jasnou volbou jako doplněk k závoji a k hlavním šatům. Dlouho jsem myslela, že i po převlečení do druhých šatů a sundání závoje si tuhle korunku nechám, ale asi dva týdny před svatbou jsem si řekla, že ke druhým šatům vlastně úžasně pasuje ta třetí korunka, která byla sice trochu větší, ale zase v jiném stylu. A tím, že už jsem po převlečení do druhých šatů neměla mít závoj, jsem si řekla, že výraznější doplněk bude to pravé. Korunky mám taky pečlivě schované, ale kdo ví, co s nimi jednou bude…

Podvazkové překvapení
Potom přišel na řadu svatební podvazek. Věc, kterou se mi nejdřív nechtělo vůbec řešit. Svatební hry se sundáváním podvazku mi vždycky přišly příliš vulgární, natož pro náš styl svatby, a oba s Vojtou jsme se shodli, že takhle opravdu „šaškovat“ nechceme. Ani nevím, proč jsem to vlastně neřešila. Asi se mi ani žádný nelíbil. Nějaký čas před svatbou jsem objednávala pár doplňků ze Stoklasy a k poštovnému zdarma mi chybělo zhruba sto korun (mimochodem, ze Stoklasy doporučuju rozhodně neobjednávat, já jen musela něco narychlo sehnat, ale jinak opravdu všechno, co tam nabízejí, třeba stuhy nebo perličky, najdete na Aliexpressu za desetinu ceny, nehledě na to, že jsem v jejich prodejně v Holešovicích natrefila na opravdu nepříjemné prodavačky). Nicméně jak jsem proklikávala jejich eshop, narazila jsem právě na podvazky. Ani jsem moc nepřemýšlela a jeden vzala s tím, že zabiju dvě mouchy jednou ranou, poštovné bude zadarmo a já budu mít z krku podvazek. Ten sice v pořádku dorazil, jenže už na první pohled fakt nebyl nic moc. Ukázala jsem ho Vojtovi, koneckonců proč by ho neviděl, stejně mi na tom nijak extra nesešlo, a i on uznal, že je ta věc teda vážně hnusná. Na druhou stranu žertoval, že to vlastně nevadí, že to budeme vědět jen my dva, když na sobě budu mít něco ošklivého. Nějak jsem s tím tedy smířila a počítala, že právě tenhle podvazek půjde se mnou.

Až začátkem června mi začalo vrtat v hlavě, že bych si přeci jen mohla dopřát něco hezčího. Rozhodla jsem se proto poptat u návrhářského dua sourozenců Ponerových, kteří stojí za značkou PONER a kteří posledních pár let čím dál častěji šijí ručně vyšívané kousky zdobené různými doplňky, například z Preciosy. Ach, to úžasné jednání! Stačilo jen změřit obvod stehna, říct, jaký podvazek bych si představovala, za týden na něm začali pracovat a za dva týdny už jsem jela do atelieru do Pařížské si ho vyzvednout, a to přímo od návrháře. Vojta mi ten den zrovna tak opatrně psal, že ho oprava hodinek po pradědovi, které si chtěl vzít na svatbu, vyjde na hodně peněz. A já jsem radši mlčela. Kdyby jen věděl, že jsem na tom byla ten den úplně stejně… O podvazku jsem mu neřekla a nechala si ho jako překvapení. Akorát ve svatební den se prý trochu divil, když ten hnusnej podvazek pořád viděl ve Svatoňovicích na poličce, zatímco já už jsem měla všechny věci v apartmánu Broumově. Rozhodně to ale celé stálo za to! Mám dobrý pocit i z toho, že se ten můj nádherný podvazek může jednou stát pro někoho třeba emotivním dárkem. Jo a splnil ještě jednu roli. Kromě perliček na něm totiž byly našité taky světle modré kamínky, takže by tím bylo splněno něco modrého. Na druhou stranu, stejně jsem něco modrého už měla…

Šperky. Nebo vlastně jenom jeden…
Nad šperky jsem vůbec nemusela přemýšlet. Vzhledem k nádherným výrazným šatům a závoji jsem celkový dojem nechtěla překombinovat, a tak připadaly v úvahu pouze náušnice. A opět jsme u Kate Middleton. Vojta, jakmile krátce po začátku našeho vztahu zjistil, kdo je má oblíbenkyně, mi hned k prvním společným Vánocům pořídil náušnice se safíry a křišťály, které vypadají úplně přesně jako zásnubní prsten Kate. A kromě toho, že je safír můj nejoblíbenější kámen, je také královsky modrý. Vzhledem k tomu, že mám náušnice již delší dobu, zapadaly i do kategorie „něco starého“, nebo alespoň „něco staršího“. Něco půjčeného jsem neměla, ale kolegyně v práci mi na ranní sprchu darovala sprchovou pěnu speciálně pro svatební den s tím, že něco darovaného se prý také počítá.

Svatební parfém byl opět jasný. Už spoustu let, přesně řečeno od roku 2014, kdy byl poprvé uveden na trh a já si jej okamžitě pořídila, je mou nejoblíbenější vůní Black Opium od Yves Saint Laurent. Akorát jsem tedy objednala úplně nový flakon, který jsem měla připravený jen pro svatební den. Hned, jak jsem se probudila, jsem rovnoměrně nastříkala parfém po celé délce svatebních šatů včetně vlečky i závoje. Opakovala jsem, co kdysi udělala i princezna Diana, jejíž svatební parfém byl Quelques Fleures od Houbigant Paris (který se mimochodem stále dá sehnat). Říká se, že se pak Diana při příchodu na svatební obřad zoufale snažila zakrýt skvrnu, která se jí od parfému na šatech udělala (ne tedy že by si jí někdo všiml). Já se tak raději snažila stříkat parfém z dostatečné vzdálenosti a skutečně to nakonec dopadlo beze skvrny. Ani nevím, jestli by si toho v mém případě vůbec kdo všiml, ale pro osobní pocit to dodá hodně.

Další, menší, ale přesto důležité doplňky bylo třeba pořídit na samotné svatební ráno. Nejprve jsem objednala dva obyčejné župany – jeden bílý s nápisem „Bride“, druhý růžový s „Maid of Honour“, ale ty byly spíš tak pro legraci. Nakonec jsem se rozhodla investovat do své oblíbené značky Victoria’s Secret a pořídila si kokosově bílý saténový župan bez nápisu, abych ho mohla nosit nejen ve svatební den (s župany od Victoria‘s mám výbornou zkušenost). Jinak samozřejmě i župan s nápisem „Bride“ mají v nabídce, a dokonce moc hezký. Byla to určitě dobrá investice. Mimochodem, při objednávkách z oficiální stránky Victoria’s Secret se už nově nepřičítá clo navíc (údajně je už obsažené v ceně produktů, které ale stojí stále tolik, co předtím, kdy se clo ještě přičítalo) a poštovné z Ameriky bývá kolikrát nad určitou částku zdarma, takže vřele doporučuju už i s ohledem na kvalitu výrobků a ceny, které jsou kolikrát nižší než u místních méně kvalitních značek. Každopádně rozhodně tuhle značku nekupujte u jakýchkoli překupníků, kteří se z ní stále snaží udělat něco luxusního a nedostupného.

No a něco, co jsem si vůbec pořídit nechtěla, ale nedalo se svítit, byl svatební deštník. Když jsem přemýšlela o datu naší svatby, říkala jsem si, že v polovině července by snad mohlo být zaručeno krásné počasí. Nenapadlo by mě, že zrovna tenhle druhý týden v červenci bude z celého léta 2018 nejchladnější. Možnost deště jsem úplně vytěsnila a odmítala si to připustit, ale nakonec jsem si vzpomněla na všechny naše první dovolené a jaké „štěstí“ jsme zrovna my s Vojtou na počasí měli, a tak jsem si řekla, že by možná bylo dobré se po nějakém deštníku pro jistotu podívat. I když jsem věděla, že kdybych se měla pohybovat v těch svých velkých šatech v dešti a blátě, stejně by to bylo úplně k ničemu a deštník by opravdu nebyl nic platný. Odmítala jsem tak za deštník moc utrácet a vlastně to tak i vyšlo, když se mi drahé svatební krajkové deštníky ani nelíbily. Vzala jsem tak velký průhledný deštník s bílým okrajem, jehož poštovné snad stálo víc než samotný deštník.

A zbyl nám někdy na potom, protože ve svatební den nakonec potřeba vůbec nebyl.

Takhle dostaly zabrat svatební botky ve svatební den…