Jmenuju se Jana a narodila jsem se čerstvě po revoluci v malebném Podkrkonoší, které tehdy bylo ještě malebnější, než je dnes. Vystudovala jsem práva na Karlově univerzitě, ale do advokacie jsem se pustit nikdy nechtěla. Ráda cokoli organizuju, uklízím, dekoruju, tvořím, kritizuju a následně předělávám. Mám ráda věci tradiční a klasické, což se koneckonců projevilo i na naší svatbě. Vyhýbám se vráskám. Obdivuju Vévodkyni z Cambridge. Tu jsem vyměnila za Tomáše Rosického, kterého jsem pro změnu milovala jako malá.

Teď mám ale manžela, a ten se jmenuje Vojta, je rodilý Pražák a slávista. Vystudoval obor, který má hrozně dlouhý název, ale vím, že se učí na Fakultě sociálních věd UK. Nezabývá se ale tím, co studoval, a radši pracuje v reklamě. Kromě toho hraje (i přes svoji výšku) basketbal a o víkendech fotbal. Slíbil mi, že po svatbě bude víc sedět u PlayStationu, protože se nám doma hromadí spousta skvělých her, ale i přes moje urgence to nedělá.

Svatbu jsme měli nedávno, v červenci 2018, se skoro dvěma stovkami hostů. Byla na ní spousta práce, ze které ale vznikla spousta krásných výsledků. A taky spousta emocí a dojmů, které teď ráda a ochotně sdílím.

Taky hodně cestujeme. Spolu s Vojtou jsme procestovali už jedenáct zemí světa, v mnoha z nich jsme byli víckrát, a plánujeme další, protože v počtu zemí, které na světě jsou, je jedenáct poměrně trapné číslo. Rádi taky cestujeme po Česku, protože i tady je krásně a kromě toho nejlepší pivo.

Až nedávno jsem zjistila, že mě baví psát. A i díky tomu, že se teď témata vyloženě nabízí, budu ráda své myšlenky, postřehy a zážitky zaznamenávat a prostřednictvím článků přidávat sem na blog.

Tak přeju pěkné počtení.

Vaše Janča