Oba s Vojtou rádi cestujeme. Cestovali jsme rádi i před tím, než jsme se poznali, koneckonců, díky cestování a fotkám na Instagramu jsme se dali dohromady, a cestujeme o to radši i spolu. A zásadně ve vlastní režii, tedy bez cestovky. Baví nás plánování cest, i když to většinou děláme na poslední možnou chvíli, vymýšlení výletů, způsobů dopravy, ubytování, a baví nás hlavně to impulzivní rozhodování, jestli vzít nebo nevzít danou letenku. Oba jsme se tak stali velkými fanoušky serverů, jako je www.cestujlevne.com a jemu podobných, které denně sledujeme, a jakmile se objeví nějaká zajímavá akce (což je většinou v době, kdy jsme oba v práci), hned si píšeme.

Je to asi i trochu takový hec, protože když jsme se seznámili, ani jeden jsme na podobné impulzivní nákupy letenek neměli odvahu, a „prolomili“ jsme to vlastně až spolu. Jsme schopní se během pěti minut dohodnout, jestli letenky vezmeme, zkontrolujeme diáře, jestli už něco nemáme, a jeden je pak koupí (tedy těch pět minut máme na to,  bychom si letenky preventivně dali do košíku, a dalších 20-30, podle serveru, pak na to, abychom se dohodli, co s nimi). Dovolenou v práci řešíme vždycky až potom…

Takže zpátky k tomu Norsku
Přesně tímhle samým způsobem proběhla i koupě našich – úplně prvních – společných letenek. Chodili jsme spolu snad dva týdny, měli zatím jen dvě rande, a najednou na nás oba vyskočila akce levných letenek z Prahy do norského Bergenu. Na krásné čtyři dny, od státního svátku 17. listopadu, který vycházel na čtvrtek, až do neděle, což bylo tak akorát vzhledem k ročnímu období, stavu našich dovolených i stavu našich peněženek. Když říkám levných letenek, tak do Bergenu se za rozumné daly považovat ty za cca 1 700 Kč (zpáteční), do kterých jsme se přesně trefili.

Byl to trochu adrenalin. Přeci jen, byli jsme spolu kratičce, a najednou nás čekaly čtyři dny v polovině listopadu na dovolené v Norsku. Výsledek to mohlo mít všelijaký. Každopádně ale Norsko bylo zemí, kde ještě ani jeden z nás nebyl, letenky jsme měli, takže jsme mohli skoro měsíc vymýšlet, jak tam s těmi čtyřmi, respektive dvěma celými dny naložíme.

Jenže Bergen není Riviéra
V cestovních průvodcích se pravděpodobně dočtete, že listopad je jeden z nejhorších měsíců na návštěvu Norska. Dny jsou extrémně krátké, slunce zapadá kolem čtvrté odpoledne, pokud ho ovšem vidíte, jelikož slunečné počasí nelze s největší pravděpodobností očekávat vůbec. Navíc je Bergen snad nejdeštivějším místem Evropy, kde ročně proprší v průměru 300 dní, a jsou tu zaznamenány i roky, kdy lilo osmdesát dní v kuse. My jsme se tím ale nenechali odradit. A upřímně, udělali jsme dobře.

Naše první AirBnB
Jako první jsme vyřešili ubytování. Obecně volíme buď hotely přes Booking, nebo soukromé byty přes AirBnB. Já hotely preferuju, je to taková jistota jak s ohledem na čistotu, tak i na to, že se dostaneme na správné místo, vezmeme si prostě klíč od pokoje na recepci a nebudeme se muset s nikým o ničem dohadovat. Příliš velké požadavky na hotely nemáme, ale vlastní koupelna je základ. Na AirBnB zase už po zkušenostech nevolíme ubytování přímo u někoho doma v pokoji (i když právě kvůli tomu tenhle server původně vzniknul), ale vždycky celý byt (ačkoli později v Oslu jsme – i díky tamním cenám – opět vzali zavděk pokojem, a nebylo to vůbec zlé). Obecně jsme zatím s AirBnB měli dobrou zkušenost, až na jeden případ ze španělské Granady, kdy jsme bydleli u jakéhosi hašišáka, který měl v koupelně na umývadle žiletky (aspoň, že ne jehly) a na polštář jsem si tam musela jako podklad pod hlavu radši rozkládat ještě tričko, jak jsem se jeho povlečení štítila. Další případ té horší zkušenosti byl pak už snad jen v Liverpoolu, kdy ale na ubytování vlastně ani nedošlo, protože pronajímatelka dva týdny před dovolenou vůbec nekomunikovala a AirBnB nám po mých několika urgencích rezervaci zrušilo. Vrátili nám ale peníze spolu s nějakou kompenzaci (asi 10 euro) a naštěstí jsme ještě rychle stihli zarezervovat jiné, podobně cenově rozumné ubytování.

V Bergenu jsme si jako nejlepší vyhodnotili byt nabízený právě na AirBnb vybavený televizí s Netflixem, velkou kuchyní a nacházející se přímo v centru, tedy asi 100 metrů od historické čtvrti Bryggen. Na naše poměry byl sice opravdu docela drahý, ale když už jsme vyrazili na první společnou cestu, neváhali jsme. Poté, co jsme dorazili, byli jsme trochu překvapení, že nejsou povlečené peřiny a že nějaké povlečení je na pračce, zatímco nějaké v pračce, a není úplně jasné, které je čisté. Pro jistotu jsem tak všechno dala znovu prát a sušit, a pak teprve jsem peřiny povlékla (taky jsme se těšili na inzerované Nespresso, ale kapsle chyběly). Jinak byl ale byt hezký a čistý. Horší bylo, že se nacházel v úzké ulici hned naproti baru, před kterým skoro celou noc – navzdory úděsné zimě – postávali dost hluční Norové. Okna tradičního starého domu pořádně netěsnila, ani od zimy, natož od hluku, takže jsme se moc nevyspali. V barech jsou tam skoro všichni, pořád, protože v Norsku panuje ve večerních hodinách prohibice a v normálních obchodech a supermarketech tam žádný alkohol, ani pivo, nekoupíte. Jedinou možností, pokud si chcete večer dát doma skleničku a zjistíte, že zrovna nic nemáte doma, je jít do baru.

Norsko není levné. Je dokonce drahé
První a asi nejdůležitelší informace o Norsku, kromě toho, že tam hodně prší: Norsko je drahá země.
Opravdu, opravdu drahá. Už před odletem jsme si tak v duty free na letišti koupili lahev ginu, protože
jsme věděli, že i tak to pořád bude výrazně levnější než jakýkoli alkohol v naší destinaci. Plechovku piva tam totiž pořídíte zhruba za 250 korun, tyčinky Kvikk (typické norské, podobné Kit Katu) asi za 45 korun a oběd v obyčejné restauraci klidně za 1 300 korun. Za jednoho. I lahev obyčejného Spritu nás vyšla na trojnásobek toho, co normálně u nás. Na druhou stranu, relativně levný tam je losos, sushi nebo vanilková zmrzlina. Rozhodli jsme se proto, že jednu večeři si uvaříme ze surovin z domova, na druhou si koupíme a uvaříme lososa a přes den si dáme třeba panini v oblíbené síti obchodů 7eleven.

Vzhůru!
Bergen se nachází na jihozápadě Norska a je prostě nádherně typicky norský. Leží přímo u moře a zároveň jej těsně obklopuje hned sedm vysokých kopců, z nichž nejznámější jsou hory Fløyen a Ulriken. Na obě vede lanovka, ale výchozí bod pro výstup na Fløyen se nachází téměř hned u centra, tím pádem hned u našeho ubytování. I proto jsme se rozhodli, že si druhý den po příletu (přiletět jsme měli až ve čtvrtek v podvečer) uděláme pěší výlet právě tam. Taky jsem googlila, kam se dá z vrcholu Fløyenu ještě dál dojít, a Google Maps mi ukázaly – podle nich – takovou pěknou pěší trasu mírným stoupáním na další vrchol – Rundemanen, a odtamtud oklikou zpátky dolů do Bergenu. Ráno jsme tak v 7eleven koupili na cestu zmiňované panini a důkladně teple oblečení jsme vyrazili. Dole v Bergenu ještě nebyl sníh, který koneckonců poté nebyl ani na samotném Fløyenu. Zatím ještě ani nepršelo a cesta nahoru byla poměrně vyčerpávající, takže jsme si naopak rozepínali bundy. Z Fløyenu je nádherná vyhlídka na celý Bergen a okolní kopce, opravdu úchvatný pohled, a nechybí tam ani spousta dřevěných sošek trollů nebo stádo koz pasoucích se přímo na vrcholu.

Jakmile jsme se tedy dost pokochali a všechno nafotili, což samo o sobě zabralo dost času, vyrazili jsme kolem jezírek ještě výš, směrem na Rundemanen ležící v nadmořské výšce 568 metrů (nezdá se to sice moc, ale pořád jsme – když využijeme lanovku – jen nějakou hodinu cesty pěšky od moře). Čím výše jsme stoupali, tím víc se mírné poprchávání začalo měnit na sněžení, lesy ustupovaly holým kopcům a otevíraly se úchvatné výhledy. Ten rok to byl první sníh, který jsme zažili, takže jsme nelitovali promáčených rukavic a udělali si malého sněhuláka, kterému jsme přilepili na hlavu rezavou trávu a pojmenovali ho Donald Trump, ta podobnost prostě nešla přehlédnout. Turisté jdoucí naproti si pak sněhuláka dokonce fotili, což jsme považovali za dosavadní největší úspěch naší umělecké tvorby.

Byli to ale vlastně poslední turisté, které jsme tam nahoře potkali. Sněžilo čím dál víc a šlo se čím dál hůř. Najednou normální cesta úplně zmizela, ačkoli Google Maps stále ukazovaly, že máme jít dál. Vedly nás nějakou loukou zřejmě, bylo tam dost sněhu), ale už jsme skoro nic neviděli, a jít bez jakékoli cesty také nebylo úplně ono. Já se ale své trasy nechtěla vzdát, pořád jsem Vojtovi říkala, že určitě už bude jezero, které podle map máme obejít, pak přejít další dvě planiny a pak určitě narazíme na cestu do Bergenu. Podle těch map je to bylo tak jasný. Když jsme se ale při každém kroku začali propadat o pár desítek centimetrů, zřejmě do nějaké bažiny (nebo do onoho jezera), už jsme vůbec netušili, kam vlastně jdeme, měli jsme víc a víc mokro v botách a neviděli ani na ten půlkrok, i já jsem se musela vzdát. Potupně jsem připustila, že se tedy raději vrátíme, než abychom se ztratili dočista.

Dolů na lososa 
Dolů do Bergenu jsme už prakticky doběhli. Zastavili jsme se ještě u zavřené chaty (která asi během hezčích dní slouží jako občerstvení a na jejíž terásce jsme se zkřehlými prsty snědli svoje na kámen zmrzlé panini z rána. Ve městě pak pršelo, ale vůbec nás to neodradilo, s čepicí na hlavě jsme to ani moc nevnímali a procházeli jsme nádherné uličky z kopce a do kopce, s typickými, bílým dřevem obloženými domky, a už ve tmě jsme přes Bryggen došli na hlavní trh s rybami, Fish Me Market, kde jsme se nejdřív asi dvacet minut kochali vystavenými kusy masa lososů, halibutů, žraloků i velryb (aspoň to tvrdil místní polský rybář-prodavač), a pak jsme si vybrali ten svůj kus lososa, který jsme šli domů připravit. Po tomhle dni chutnal jako ten nejlepší losos v životě. Těžko říct, jestli to bylo tím, že je z Norska, nebo tou cenou, nebo prostě tím, že se mi v naší dočasné kuchyni opravdu povedl 🙂

Ale to rozhodně není všechno. Zlatý hřeb našeho výletu do Norska měl teprve přijít a právě o výletu do fjordů budu psát v dalším článku.

Typické domky v Bergenu
Bryggen, Bergen
Fish Me Market, Bryggen, Bergen
Fish Me Market, Bryggen, Bergen