Další jednodenní výlet jsme během naší první návštěvy Norska podnikli na asi nejkrásnější norský fjord Sognefjord, a to na doporučení Vojtovy kamarádky a ve formě balíčku „Norway in a Nutshell“. Ten sice vypadá jako organizovaný zájezd, ale není to tak. Jde vlastně jenom o připravený balíček na sebe navazujících jízdenek na vlaky, autobusy a lodě, který vytvoří okruh okolím Bergenu. Obsahuje jízdenku na vlak z Bergenu do městečka Voss, odtamtud jízdenku na autobus do Gudvangenu, který se už nachází v jednom cípu Nærøyfjordu (což je část Sognefjordu a jedná se o jeden z nejužších fjordů vůbec a také je zapsaný na seznamu UNESCO). Potom lístek na palubu lodi z Gudvangenu do Flåmu, odkud se jede nejstrmější elektrifikovanou železnicí světa, tzv. Flåmsbanou, do města Myrdal. A to už je zase na trase moderní železnice spojující Oslo s Bergenem a poslední úsek cesty se tedy jede opět vlakem až do Bergenu. My jsme s nákupem balíčku hodně váhali, protože je poměrně drahý, stojí 1 600 NOK pro jednoho (což je v přepočtu asi 4 400 Kč za výlet na jeden den). Byli jsme ale rádi, že jsme to i přesto koupili. Společnost, která tyhle balíčky prodává, na nich ani nemá nějaký výrazný zisk; poměrně složitě si může člověk jízdenky sehnat a poskládat i sám, ale nevyjde to o moc levněji.

Už jízda vlakem z Bergenu je úžasný zážitek. Prakticky od moře člověk dojede zhruba do 700 metrů nad mořem, kde už je samozřejmě spousta sněhu. Vlakem jede spousta Norů se sjezdovkami i běžkami a postupně na zastávkách ve vyšších polohách vystupují. Cestu lemují jezera, skály, řeky, typické norské dřevěné domky. Bohužel se z vlaku nedá moc dobře fotit, člověk má ale chuť zaznamenat úplně všechno. A to ještě nebylo nic proti jízdě autobusem do Gudvangenu, tedy zase dolů až k fjordu. To jsem skutečně zůstala zírat z okna s otevřenou pusou, protože tak krásnou přírodu jsem nikdy neviděla. Sníh ještě nebyl úplně všude, zatím jen na vrcholcích hor, a ten přechod mezi zelení a sněhem tak působil ještě dramatičtěji.

Gudvangen
Gudvangen

V turistickém obchůdku v Gudvangenu jsme koupili magnetku, a to bylo naposledy, co jsme se na dlouhou dobu ohřáli, protože na lodi pak byla hrozná zima. Člověk tak měl obrovskou chuť jít do vnitřní části lodi, kde se dala koupit třeba horká káva nebo čaj, ale zároveň být pořád venku a kochat se projížďkou fjordu, kdy se míjejí vysoké a ještě vyšší hory „rostoucí“ přímo z vody, malé vesničky na březích fjordu, kam nevedou žádné silnice, vysoké vodopády… Cesta trvá asi tři čtvrtě hodiny a určitě bychom ji absolvovali znovu. Ze staré železnice na trase z Flåmu do Myrdalu byl zase hlavně nadšený Vojta, který vlaky a cokoli s nimi spojené miluje (na rozdíl ode mě, která jsem po osmi letech každodenního dojíždění na gympl do jiného města vlaky skutečně přesycena). Flåmsbana překonává během asi půl hodiny výškový rozdíl 833 metrů, až do úrovně, kde se nachází koncová stanice Myrdal. Tam jsme se s Vojtou při čekání na vlak z Osla chvíli koulovali (ještě koneckonců nejsme tak staří) a cestou ve vlaku do Bergenu už jsem upřímně většinou spala. Stejně už byla venku tma.

Nærøyfjord

Víc výletů jsme už nestihli, protože jsme odlétali hned další ráno, ale byli jsme si jistí, že se do Norska budeme vracet. A pilot aerolinky Norwegian nás v tom ještě utvrdil, když nám po ránu dopřál doslova vyhlídkový let nad západním pobřežím Norska plným fjordů a částečně zasněžených hor.

Doporučení na závěr: V listopadu se do Norska určitě klidně podívejte. Jenom si radši ověřte, zda Google Maps neukazují cesty přístupné pouze v létě…

První část článku zde

Nærøyfjord

Flamsbana