Letenky do Lvova jsme koupili hned den potom, co jsme v létě přiletěli z prodlouženého víkendu v Kyjevě. První setkání s Ukrajinou mě tak nadchlo, že jsem si říkala, že se tam musím co nejdřív vrátit, a jako by mě Wizzair vyslyšel, právě ten den zavedl novou linku z Bratislavy do Lvova. Měli jsme ještě platné členství ve Wizzair Discount Clubu, takže zpáteční letenky na čtyři dny na začátek listopadu zase vyšly jen na nějakých 500 korun. A já se zase začala těšit.

Abychom nasáli tu skutečnou místní atmosféru, rozhodli jsme se po příletu do Lvova vykašlat na doporučované taxi a jet na naše AirBnb pěkně hromadnou dopravou. Na začátek to byl skutečně zážitek, i když hromadná doprava ve Lvově patří v rámci Ukrajiny zřejmě k těm lepším. Z letiště jede do centra cca 45 minut přímá linka trolejbusu, který ale už na letiště přijel plný, z většiny – kdo ví proč – důchodců. My se jakžtakž vmáčkli, i když jsme, jak se říká, stáli jen na jedné noze, a ještě k tomu ne na své. Od soustředění se na nedostatek vzduchu mě odvedla zajímavost, které jsem si hned v MHD všimla, a to že skoro všechny babky nosí na hlavě šátky. Připadalo mi, jako kdybych se vrátila o pár desítek let zpátky. Pamatuju si totiž, že jedna z mých babiček šátek ven nosila, už ze zvyku, zatímco ta druhá na ně celá leta hořekovala s tím, že dřív nosily dámy krásné klobouky, a pak přišly komunisti a daly jim na hlavy šátky. Sama si, aspoň co ji (už jako porevoluční dítě) pamatuju, šátek na hlavu nikdy nevzala. Tady na Ukrajině se to ale zjevně úplně běžně nosí doteď a pro našince je to – navíc v poměrně velkém městě – pozoruhodná záležitost.

Další zajímavost obecně z ukrajinských MHD je, že buď si lístek koupíte u řidiče, nebo – pokud nastoupíte do zadní části vozu – prostě pošlete po ostatních cestujících hřivny, ti si to popředávají až k řidiči, a ten zase zpět stejným řetězcem pošle lístek, případně i peníze nazpátek. A co je hlavní, všechno k vám vždycky v pořádku dorazí (jak to ale funguje u souprav o více vozech, to netuším). Lístky se označují v přístroji s pákou, který lístek namísto proděravění (ti, kteří jezdili autobusy v Praze v devadesátkách, si podobný systém určitě pamatují) většinou akorát tak zmuchlá, což můžete klidně udělat sami v ruce. Nebo se na to můžete vykašlat, a než by k vám přišel revizor, určitě nějaký záložní lístek pomuchlat stačíte (nebo odněkud vytáhnete starý už zmuchlaný). Revizora jsme ale za svůj pobyt ani jednou neviděli a ani pokuty za černou jízdu tu (alespoň na naše poměry) nejsou nijak likvidační. Za jízdu na černo byste zaplatili asi 80 korun…

Jinak jsou nejčastějším způsobem veřejné dopravy maršrutky, které jezdí jak ve městech v rámci MHD, tak jako „dálkové“ autobusy na menší i větší vzdálenosti po celé zemi. Jsou to staré rozhrkané minibusy, které vám zastaví prakticky kdekoli, záleží na dohodě s řidičem. Jízdní řády se nijak moc nedodržují, pokud vůbec existují, nám to ale tentokrát vadit nemuselo, neb jsme se tentokrát bez maršrutek obešli a skoro všude se dostali pěšky. Z aut v ulicích pak ještě pořád nezanedbatelnou část tvoří žigulíky, i když i těch nových je tu poměrně dost. Řidiči jezdí poměrně ukázněně, rozhodně lépe, než s čím jsme se setkali dál na východ Evropy.

Ještě cestou na ubytování jsme se ale stavili pro ukrajinské SIM karty kvůli datům. Takže pozor, čeští operátoři: 20 GB dat, spousty a spousty volných minut a SMS tu pořídíte za nějakých 48 Kč. V tomhle jsou oproti Česku s trochou (ale opravdu jenom trochou) nadsázky napřed snad všechny země na světě.

Ještě zpátky k ubytování: Ukrajina je jednou ze zemí, kde bych (alespoň ve větších městech) doporučila volit spíš AirBnb než hotel. Za stejnou a pořád úžasnou cenu vám Ukrajinci připraví luxusní velké apartmány, kde v několika místnostech najdete úplně všechno. Od žehlícího prkna po panáky na vodku. Právě takové ubytování jsme měli i ve Lvově, a to zhruba 10 minut od centra (hlavního náměstí), kam jsme se taky hned první večer vydali.

O všech kulturních a dalších zážitcích našeho výletu ale zase až v příštím článku.

Maršrutka (jedna z těch “lepších”) v ulicích Lvova

SIM kartu za dvě minuty