Další naprosto zásadní věc, kterou je třeba při plánování svatby – zvlášť té větší – vyřešit, je alespoň ten nejzákladnější catering. Je na každém (nebo na každé, nevím, jak moc do téhle záležitosti mluví muži), co se rozhodne připravit vlastními silami a na co si najme firmu. Při svatbě naší velikosti a s rozsahem mého příbuzenstva se nakonec nejlepší volbou ukázalo rozdělit přípravu občerstvení mezi obě skupiny. To větší připadlo na profíky, to menší na nadšené amatéry.

Upřímně jsem si myslela, že sehnat dodavatele cateringu bude poměrně jednoduché i v tak zapadlé části republiky, jako je Broumovsko. Koneckonců svatby jsou všude, ne? Na cateringové firmy z Broumovska a okolí (Trutnovska a Náchodska) jsem ovšem neměla žádné reference, a tudíž jsem tak trochu naslepo připravila průvodní e-mail s poptávkou a rozeslala ho na zhruba patnáct vygooglených cateringových firem. Tu, která mi zaslala návrh nejlépe odpovídající naší představě, jsem pak už závazně oslovila.

Byli samozřejmě i tací, kteří odepsali, že tak velké akce ani nedělají. Pojem „cateringová společnost“ zní sice honosně, často to ale v praxi funguje mnohem skromněji. Podnikatel – OSVČ – se prezentuje jako společnost s konkrétním názvem, v obchodním rejstříku pod tímto názvem ale nenajdete nic, případně někoho úplně jiného. Po naší zkušenosti bych kvůli věrohodnosti už volila společnost, která je řádně zapsaná v obchodním rejstříku a nestojí pouze na IČO podnikatele, fyzické osoby. Může vám možná přijít, že to z pohledu právničky příliš řeším, ovšem zkušenost nám v tomhle dala za pravdu.

Trutnovská cateringová „firma“, kterou jsme vybrali, se totiž neukázala zrovna dobrou volbou. V listopadu, kdy jsme věci začali řešit, jsme to ovšem ještě vůbec netušili, a dlouho tomu ani nic nenasvědčovalo (pokud máte svatbu v sezoně, nepodceňujte to, i ty větší firmy většinou nezvládnou dvě velké svatby naráz a dopadnete jako Monika z Přátel, když měla na svou svatbu objednat Chandlerovy oblíbené Krále svingu). Komunikace probíhala hladce, uzavřeli jsme smlouvu, okamžitě uhradili nemalou zálohu a v průběhu dalších měsíců ladili detaily. Po celou dobu komunikace se pán tvářil tak, že nic není problém, vše půjde a vše mají.

Možná první malé pochybnosti jsem získala při osobním setkání v Dřevníku na začátku května. Pán se zřejmě lekl ne úplně velkého prostoru na přípravu a začal vypočítávat, kolik (a podle nás nesmyslně moc) stolů na jídlo potřebuje, jaké další vybavení musí dovézt a zařídit, které všechny místnosti potřebuje zabrat a jak tedy navýšíme rozpočet. A to přesto, že ve smlouvě bylo uvedeno, že tohle všechno si zařídí on. Určitým vyjednáváním jsem jeho nový rozpočet o něco snížila a domluvili jsme se tedy na změně smlouvy. Nicméně už tehdy mi připadalo, že si začal nějak zvláštně moc vymýšlet…

Týden nato jsme byli s Vojtou doma a mně v deset večer pípnul e-mail, který začínal „Paní Vítová, nejsem poslem dobrých zpráv…“ a pokračoval tím, že si pán najednou uvědomil, že by vlastně dodáním cateringu pro naši svatbu porušil určité hygienické normy, že to takhle nejde a že tím pádem odstupuje od smlouvy. V tu chvíli jsem se rozbrečela a zachvátila mě totální panika. V listopadu, osm měsíců do svatby, jsem ještě catering sehnala, ale teď? Ani ne dva měsíce předem, na samém kraji republiky a pro téměř 200 lidí? Pán z původního cateringu sice alespoň okamžitě vrátil zálohu (báli jsme se, abychom ještě nepřišli o peníze), ale jakákoli další komunikace ohledně případných záložních řešení (půjčení vybavení apod.) byla marná. Já do té doby celé měsíce ťukala na stůl, jak nám zatím všechno vychází, a teď přišla takhle zásadní rána.

Pochopitelně když jsem oslovila další potenciální dodavatele cateringu, už měli plno, nebo z jiného důvodu odmítli (v panice jsem na různá místa volala ještě ten samý večer, kdy jsem se o krachu původního cateringu dozvěděla, a většinou, když to někdo vzal, mě moc mile poprosil, ať zavolám ráno). Případná jiná řešení pak pro nás nebyla dostatečná, například že by někdo dokázal zařídit jen oběd. My jsme sice plánovali část jídel připravit sami nebo objednat jinde, stejně jako všechno sladké, ale to základní plus veškerou obsluhu a dovezení zařízení (a nešlo jen lednice) bylo zkrátka potřeba vyřešit dohromady a jedním spolehlivým dodavatelem. Ze zoufalství jsme pak začali připravovat různé krizové plány, při jejich představě nám ale bylo jasné, že bychom si tu svatbu ani moc neužili, a když jsem později viděla přípravy samotné, bez řešení cateringu catering, nebylo by to ani v našich silách. 

Částečně vstřícně nám ale na další poptávky zareagovala jedna další místní firma, a asi po týdnu pán potvrdil, že by měl na naši svatbu čas i lidi. Do toho mi ale zároveň volal taťka, že přesvědčil člověka, který dodává cateringu do jejich firmy, že ačkoli v den naší svatby dorazí z dovolené, mohl by nám catering zařídit. V tu chvíli jsme tedy měli rozjednané dva dodavatele, s oběma jsme si dali schůzku a z obou jsem měla dobrý pocit, přestože jsem si říkala, že je určitě lepší vsadit na prověřenou jistotu, tedy na někoho, koho máme v rodině „vyzkoušeného“.

Jak se později ukázalo, první dodavatel chtěl zřejmě akorát využít naší situace, kdy se kvapem blížil termín svatby a (jak si myslel) my nikoho neměli. Se zasláním kalkulace a nabídky poměrně dlouho otálel a když ji zaslal, společně s ne úplně milým průvodním e-mailem, málem mi vypadly oči z důlků. Na to, že šlo o obyčejnou firmu z malého města, vyčíslil kilo ovoce na 350 Kč, kilo křidýlek na pět set a, co mě nejvíc dostalo, na obsluhu počítal dvacet (!) lidí v celkové ceně téměř 60 tisíc korun (jen za obsluhu). Docela mě to celé urazilo a napadla mě spousta způsobů, jak na to reagovat, ale nakonec mi za to rozčilování ani nestál a vykašlala jsem se na to. Nakonec to bylo dobře, protože zmiňovaná kalkulace byla ve výsledku dvojnásobná oproti té, kterou jsme dostali od pana Krčmáře. Ten nám zároveň nabídl i mnohem rozumnější výběr jídel i dalších věcí.

Přestože jsme s druhým dodavatelem z Trutnova neměli uzavřenou písemnou smlouvu, měli jsme v něj – na rozdíl od těch předchozích – důvěru, a proto jsme to vlastně ani nevyžadovali. A taky jsme věděli, že na to vlastně už ani nemáme čas. Každopádně nejen komunikace, ale i realizace opravdu všeho, co bylo třeba, byly opravdu perfektní. Nakonec se tedy ukázalo, že to tak mělo být, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejvíc pravděpodobně by původní sjednaný dodavatel nedodal ani zdaleka to, co ten „náhradní“. Samozřejmě, že jsem si dělala hlavu s každým detailem, ale měla jsem prostě od začátku pocit, že je vše v dobrých rukou.

A ono taky bylo. Po svatbě se k nám (nejen) na catering donesly pochvalné ohlasy ze všech stran, a bylo to oprávněné. Catering pana Krčmáře jednoznačně doporučujeme (alespoň pro svatby na Trutnovsku a v blízkém okolí)! Nejmenší problém nebyl ani s tím, že jsme si nevzali vše od něj a catering jsme si nakombinovali i z vlastních věcí.

Ale o nápojích, svatebním dortu, zákuscích a dalším zase příště…