Jak už se na Trutnovsku a na Náchodsku spoustu let pořádně nepohybuji, pouštěla jsem se vlastně do neznámého i s dodavatelem květinové výzdoby. A i kdybych v regionu pořád žila, asi bych stejně neměla jasnou představu, kde bude nejlepší objednat tak obrovské množství květin. V rámci svatebního „monitoringu“ jsem tak prošla několik webových stránek květinářek, které mi doporučili kamarádi. Ovšem někdy jsem se musela až smát, protože konkrétní realizace, kterými se firmy chlubily, vypadaly možná ještě hůř, než kdybych si to všechno dělala sama. Někdy mi zase webovky, kde se květinářky prezentovaly, připadaly příliš nabubřelé. Potenciální objednávka zahrnovala příliš mnoho podmínek, peníze se účtovaly už jenom za konzultaci výzdoby, smlouvy obsahovaly nepřiměřeně vysoké storno poplatky a podobně.

Subjektivně jsem k nim proto získala averzi, a to aniž bych se s někým osobně setkala. Nehledě na to, že jsem měla někde uvnitř pocit, že mou představu o bohaté květinové výzdobě, stejně jako o tom nejdůležitějším – svatební kytici – nemohly splnit. A tak jsem všechny tipy hodila za hlavu a vybrala si květinářky, které jsem už opravdu nemohla mít blíž. Šlo o dcery naší známé, majitelky svatoňovické cukrárny, které mají právě naproti cukrárně malé květinářství. Různě se v něm podle potřeby zaskakují a střídají a případně pendlují i mezi květinářstvím a protější cukrárnou (což je zajímavý byznys plán pro narozeniny nebo svátky, kdy chce zákazník kytku i dort). Snad odnepaměti se starají i o květinovou výzdobu svatoňovického kostela, což je pro svatbu – i když samozřejmě v menším – cenná reference.

Jak už jsem psala v článku o inspiraci, měla jsem v hlavě sice perfektní představu, ale téměř žádné podklady. Obrázků na ukázku bylo pramálo (alespoň těch, které by zobrazily přesně to, co jsem si představovala), a vzhledem k tomu, že neumím vůbec kreslit, natož něco tak důležitého, bála jsem se, že se nepochopíme a výsledek bude katastrofa. Ono se vůbec těžko představuje něco, co je poměrně neobvyklé. Do Dřevníku i do kostela jsem chtěla bohatou, ohromně slavnostní a výhradně květinovou výzdobu, a to na úkor jinak řekněme běžných věcí, jako je třeba dekorace z organzy (která mi připadá příliš kýčovitá a navíc nic tak jednoduchého jsem nechtěla). To poslední, co bych kdy chtěla chtěla, by bylo ozdobit lavice v kostele mašlí z podivně načechrané organzy a do toho plácnout jednu malou kytku nebo zastrčit malou větvičku. Zajímavé – a pro naši svatbu neobvyklé – bylo, že mi v tomhle moc nepomohla ani královská svatba, protože výzdobu, kterou měli na svatbě Kate a William, tvořilo především několik desítek dovezených břízek v květináčích, které lemovaly hlavní loď Westminster Abbey. A i když máme za domem břízek spoustu, jejich vykopání a převoz by byly značně komplikované. Nehledě na to, že by se mi jako dekorace ani nelíbily.

Květinová výzdoba kostela

S holkama jsem si dala schůzku kde jinde než v cukrárně a s několika vytištěnými podklady – tím, co jsem nafotila při prohlídce Dřevníku a kostela, a pár staženými obrázky pro inspiraci jsem jim postupně přednesla, co a jak si představuji a co naopak vůbec nechci. V současnosti je spousta svateb spojená s lučním kvítím, velkými zdánlivě nedbale poskládanými kyticemi, případně kyticemi a výzdobou v „boho“ stylu se spoustou eukalyptu jako zeleně a pastelovým kvítím. To ale vůbec nebyl můj styl. Měla jsem představu jak o květinách, tak o okrasné zeleni (tu jsme nakonec dodávali my a šlo hlavně o břečťan, buksus a myrtu). Hned jsem také zmínila, že barva všech kvítků musí být jenom bílá nebo krémová, a z toho také vycházelo určení samotných květin: bílé hortenzie, bílé a krémové růže, bílé eustomy (jícnovky), bílé lilie, krémové čajové růže a v neposlední řadě samozřejmě nevěstin závoj (gypsophilla).

Hortenzie pro výzdobu do Dřevníku (celkem 20 velkých hortenzií)

Zvláštní kapitolou jsou pak ještě květiny do mé svatební kytice. I ta byla od začátku naprosto jasná: chtěla jsem vytvořit přesnou kopii kytice, kterou měla na své svatbě Kate Middleton. V té ovšem dominovaly konvalinky a bohužel, sezona konvalinek u nás trvá zhruba od dubna do května. Věděla jsem to, ale vzdát jsem se jich stejně nechtěla (a taky nevzdala). Holky mě nicméně ubezpečily, že sice zaplatím ranec, ale že konvalinky seženou i v půlce července. Jeden malý stonek za 80 korun, celý svazek zhruba za dva tisíce. A tak jsem samozřejmě brala svazek. No ale dál, to už jsem se více méně nechala překvapit.

Jisté a skvělé je, že holky moji představu okamžitě pochopily, a ještě samy přidávaly další a další skvělé nápady. Doslova z nich sálala zkušenost a tvůrčí schopnosti. Zatímco já měla jen něco v hlavě a realizaci jsem si moc neuvědomovala, ony hned věděly, co je a není možné a co bude v prostředí kostela netradiční, a přitom hezké. Navrhly třeba, že by bylo zajímavé vést květiny zdobící boky lavic v kostele odspoda (namísto klasický visících) a nahoře konstrukci přivázat drátkem. Neměla jsem proč nesouhlasit a výsledek byl opravdu krásný. Další úžasný prvek, který kostel v broumovském klášteře nabízel, bylo dlouhé mramorové zábradlí oddělující prostor kněžiště a zbytku kostela. Vede téměř po celé šířce lodi a jeho vršek je poměrně široký, takže nabízí možnost vytvořit kaskádu květin a zeleně odshora klidně až dolů. Tohle nadchlo při obhlídce mě i květinářky.

Květiny na jedné straně zábradlí v kostele, stejně byly i na druhé
Květiny na zábradlí v kostele

Co se týče ostatních květin – pro maminky, babičky, svědkyni, sestru, nechala jsem to na holkách, samozřejmě v duchu celkové výzdoby, ale bylo mi to celkem jedno. Stále jsem zdůrazňovala, že je pro mě nejdůležitější, aby moje svatební kytice co nejvíce odpovídala té, kterou měla Kate. A musím říct, že se trefila. Do puntíku. A byla snad ještě hezčí, alespoň se mi to tak ve svatební den zdálo. 

Ono i kdybych nezvolila inspiraci Kate, stejně bych si vybrala alespoň podobný způsob provedení. Vůbec totiž nemám ráda ty dole na stoncích svázané květiny, kde tlustý svazek silných stonků, který nevěsta jen stěží udrží, není zrovna nic moc estetického. Moje svatební kytice proto byla napíchaná v malém kornoutku, který se skvěle držel a ze kterého všechno vycházelo. Stonky tak byly perfektně zakryté, a navíc měly celý svatební den dostatek vláhy z hmoty v kornoutku. 

Moje svatební kytice

Holky hned na začátku přesně vyhověly mé představě a sestavily první kalkulaci se vším, co jsem si v kostele, ve Dřevníku i mino něj navymýšlela. Nad tou jsem ovšem, upřímně, vytřeštila oči tak, že jsem se bála, abych je pak dala zpátky. Vojtovi jsem ji nejdřív radši ani neřekla. Začala jsem tak promýšlet škrty, a nakonec se ukázalo, že i s nimi bude výzdoba ohromná a krásná. Na polovinu se třeba stáhla výzdoba zmíněného zábradlí v kostele, která byla ve výsledku tak úžasná, že jsem si ani nedovedla představit, jak by mohla vypadat za dvojnásobek. Ustoupila jsem také od zdobení boku každé lavice v kostele a dohodli jsme se, že bude ozdobená na přeskáčku každá druhá. Když jsem pak viděla realizaci, sama jsem uznala, že být ozdobená každá, působila by ulička nejspíš přeplácaně.

Samy holky pak navrhly nahradit část květin v kostele levnějšími bílými chryzantémami, které za málo peněz udělají velkou parádu, a i když jsem chryzantémy vždycky házela do jednoho koše s gerberami, které nemám moc ráda, měly samozřejmě pravdu. Výsledek byl skvělý a chryzantémy perfektně doplnily růže s jícnovkami! I tak nakonec květiny vyšly na několik desítek tisíc korun, ale na to, jak výzdoba celá vypadala a kolik dala práce (o čemž jsme se postupně přesvědčovali celý den před svatbou), toho rozhodně nemůžeme litovat. O tom, jak celá příprava probíhala, se ještě rozepíšu v článku o posledním předsvatebním týdnu, jedno ale můžu napsat už teď: nedovedu si představit květinářky, které by to pro naši svatbu dokázaly zařídit lépe. Holky, díky!

Ozdoba zábradlí v kostele

Ozdoba boků lavic v kostele, těchto bylo nakonec celkem 14
Jedna z květin na stoly v Dřevníku
Jedna z květin na stoly Dřevníku