Alespoň základní „playlist“ ke svatebnímu obřadu byl vlastně jednou z prvních věcí, které jsme s Vojtou začali společně vymýšlet. Skladby, které by se mi během obřadu líbily, jsem si poznamenávala už delší, a ještě ten večer, kdy jsme se zasnoubili, jsem Vojtovi pár z nich pustila. Vůbec jsem ale nečekala, že se pro ně nadchne snad úplně stejně, jako já. Od té doby si skoro pořád pobrukoval Nebeské kavaléry od Adama Michny (ano, toho, co napsal Chtíc, aby spal) a na YouTube si dokola pouštěl – alespoň přede mnou – i ostatní skladby. Docela se mi ulevilo, protože od jejich výběru bych asi ustupovala jen hodně neochotně.

Oba jsme se hned shodli na tom, že klasický svatební pochod se nám nelíbí, a to ani ten Mendelsohnův, ani… Ani takový ten od toho druhého. A že na příchod jak Vojtův, tak můj, by měly hrát skladby, které si vybereme sami podle sebe. Já měla vymyšlené Trumpet Voluntary od J. Clarka, Vojta, spíš tak ze srandy řekl, že on, aby to k němu sedělo, by mohl mít znělku fotbalové Ligy mistrů. A vzhledem k tomu, že je dostatečně slavnostní, a znají ji asi i ti, kteří se na fotbal přímo nedívají, vcelku ráda jsem souhlasila. Proč by to vlastně nešlo, když navíc určitě existuje i instrumentální verze.

Poměrně brzy po zasnoubení jsme tak věděli, že chceme následující skladby: Ligu mistrů, J. Clarke – Trumpet Voluntary, H. Purcell – Trumpet Tune, M. A. Charpentier – Te Deum (ta je úplně ideální pro vycházení novomanželů z kostela) a Nebeští kavalérové od A. V. Michny z Otradovic.

Abych upřesnila, proč jsme si vlastně mohli takhle téměř neomezeně „vymýšlet“. Mám to štěstí, že rodině z maminčiny strany nadělil pánbůh do vínku obrovský talent a hudební nadání. A to i těm, kteří se do ní jen přiženili. Všechny čtyři děti mojí tety dají dokonce dohromady vlastní kvartet, protože trojice sestřenic hraje skvěle na violoncello, housle a violu a bratranec je doplňuje – neméně skvěle – na basu. Vedle vysoké školy dokonce studovali i na konzervatoři, angažují se ve spoustě hudebních tělesech, pořádají i vlastní koncerty, a k tomu jsou natolik ochotní, že hudební doprovod neodmítnou ani na svatbách kohokoli z dosti širokého příbuzenstva.

K tomuto smyčcovému kvartetu pak můj bratranec a manžel další sestřenice perfektně hrají na trubku, manžel další sestřenice vyučuje v hudební škole smyčce, klarinet a další dechové nástroje, manžel další sestřenice učí hudební výchovu na gymnáziu a hraje na housle, dcera maminčiny sestřenice hraje na hoboj a bratrancova přítelkyně hraje na housle a diriguje. Všichni k tomu úžasně zpívají. A manžel sestřenice (té první z tohoto odstavce) pravidelně koncertuje s varhaníkem, kterého na naši svatbu ochotně zarezervoval. Už jste se v mém příbuzenstvu stihli ztratit? Tak to není žádná ostuda, vždyť mám taky osmnáct bratranců a sestřenic z maminčiny strany a třináct z tátovy. Každopádně tenhle hudební ansámbl na naši svatbu byl tvořen jedenácti lidmi, jeden jako druhý skvělý anebo rovnou profesionální hudebník, což asi jen tak někdo dohromady nedá. A ti všichni byli hrozně ochotní a vstřícní k našim výmyslům, přestože občas bylo potřeba nás trochu zkorigovat.

Poskládat takové těleso a dostat ho na jedno místo taky nebyl žádný nepřekonatelný problém, když všichni „naši“ hudebníci jsou zvyklí spolu hrát v různých tělesech a na různých akcích. Znamená to, že už tak jsou spolu sehraní, a část skladeb, o které jsme je požádali, měli už z dřívějška secvičených. Nakonec kývli i na Ligu mistrů s tím, že namísto mohutného sborového zpěvu budou hrát trubky, a pak také speciálně pro nás nacvičili intro k seriálu Downton Abbey (který jsme si s Vojtou oba už dříve oblíbili a bereme ho s sebou třeba na dlouhá noční čekání na letištích nebo na dlouhé přejezdy v autobusech). Samozřejmě mě napadla ještě spousta dalších skladeb, ale po první konzultaci jsem pochopila, že některé z nich jsou v daném počtu hudebníků a nástrojů skutečně nerealizovatelné a vyžadovaly by celý komorní orchestr. Pro zajímavost ale můžu uvést další zajímavé tipy – intro k seriálu The Crown, úvod série BBC Planet Earth II, skladba Brancaster ze soundtracku k Downton Abbey, případně cokoli od Trevora Morrise ze seriálové ságy Tudorovci. Na to všechno je ale opravdu třeba kompletní orchestr, nebo reprodukovaná hudba, což je ale dnes – přinejmenším na větších svatbách – už spíš jen výjimka.

Hudebníci nám tak ve všem, co bylo v jejich silách, vyšli vstříc. A přestože to pro ně bylo místy opravdu náročné, nacvičili skladby, které jsme si přáli, opravdu dokonale. A za to jim patří obrovský dík.

Písničky na obřad jsme ale nevymýšleli všechny sami dva. Když jsme byli s Vojtou na jarním výletu ve Francii, tak mi přesně ve chvíli, kdy jsme hledali parkoviště nedaleko Pont du Gard, volala jedna z mých sestřenic-hudebnic s tím, že při zkoušce hudby zjistili, že jedna čtyřhlasá píseň by se skvěle hodila právě na naši svatbu. Že k ní mají noty, a jestli bychom teda měli zájem. Hned jsme si to poslechli na Spotify a úplně nás to uchvátilo. Už i tím, že píseň byla přesně v duchu chorálů, které zněly na královské svatbě Kate a Williama a já se pro ně už tedy tak nadchla. Nejen, že jsem nadšeně poprosila o nacvičení téhle doporučené skladby, ale po vyslechnutí celého playlistu skladatele (Ola Gjeilo) jsem si vymyslela přidání ještě další (přesně v duchu rčení „podej prst a sežere ti celou ruku“). Bohužel na ni nikde nebyly k dispozici noty, ale to už byl pro mě, která jsem zase jednou něco na svou svatbu opravdu chtěla, úkol z nejmenších. Chvíli jsem googlila, a sice to trvalo pár týdnů, ale přes jednoho pána z Ostravy jsem si nechala zaslat rozpis partů, které jsem ihned naskenovala a zaslala našim hudebníkům. Byly natolik složité, že bratranec ještě všechny musel přepsat tak, aby jim vyhovovaly. A tyhle noty upravené speciálně pro naši svatbu jsme pak navíc dostali svatebním darem.

Byli jsme prostě neuvěřitelně šťastni za tuhle nekonečnou vstřícnost svých hudebníků. A to nejen, co se týče téhle jedné skladby, ale i všech ostatních, kvůli kterým se muselo jedenáct lidí s různými nástroji sladit do tóniny, která vyhovovala jim všem, a podle potřeby tak všechny noty přepisovali, všechno nacvičovali a pravidelně se scházeli. Když mi došly fotky z poslední zkoušky před svatbou, u tety v Červeném Kostelci, začalo mi úplně bušit srdce.

Byl to také jeden z faktorů, díky kterým jsem si uvědomila, že se to opravdu děje. Že se tito lidé sešli a dorazili z různých míst jen kvůli nám. A že za pár dní se všechno to skloubí v jedno úžasné hudební vystoupení.

A celý záznam hudby z našeho svatebního obřadu najdete tady: